Románem Spiklenci odhaluje německy píšící autor s českými kořeny Friedrich Bruegel (1897-1955) principy fungování totalitárního režimu v Československu na jaře 1949, rok po převzetí moci komunisty. Vykresluje hrůzný obraz stalinských praktik neštítících se ničeho, jen aby byl nepřítel (jinak smýšlející jedinec nebo nepohodlný soudruh) odstraněn. Atentát na šéfa tajné policie představuje pro komunistickou stranu a její represivní aparát vítanou příležitost pro přípravu monstrprocesu s domnělou sítí spiklenců, kteří se měli dopustit nejhorších možných zločinů včetně velezrady a špionáže ve prospěch nepřátelských mocností. Fiktivní románové postavy a události zasazené do Prahy o Velikonocích 1949 mrazivě upomínají na své reálné předobrazy včetně Rudolfa Slánského, politické čistky, zmanipulované soudní procesy a justiční vraždy padesátých let.
S obrovským důrazem na napětí přibližují Spiklenci strukturu a dynamismus totalitární moci podobně jako Noc o polednách Arthura Koestlera nebo 1984 George Orwella. Žádné z těchto ani dalších podobně zaměřených děl se ovšem neváže k českému prostředí s jeho dobovými specifiky, v tom je Bruegelova kniha psaná už v roce 1949 do dnešních dnů naprosto jedinečná.
Díky překladu Jiřího Stromšíka dostává česká společnost po pětasedmdesáti letech od prvního vydání příležitost poznat toto dílo a jeho prostřednictvím i kus vlastních dějin a charakteru. Román připomíná, že jakkoli v určitých podmínkách neexistují dobrá řešení, nezbavuje nás to potřeby jednat v souladu s vlastním svědomím. Bruegel se rozhodl vzdorovat zlu tak, že ho zachytil v románu. Svou knihou nás nutí položit si otázku: Co bychom udělali my? Co bych dělal já?
