Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilO mně
Po dvaceti letech jsem se konečně vrátila k mé dávné lásce - čtení. Čtu knížky různých žánrů - romantické, krimi, thriller, fantasy...
Oblíbené literární žánry
Oblíbení autoři
Moje srdcovky
Moje aktivity
Když se fotograf vydá do Palestiny, aby zachytil život v Pásmu Gazy, potká muže obklopeného knihami. Postupně od něj zjišťuje nelehký životní příběh i to, jak jsou knihy pro nás důležité.
Toto je přesně ta kniha, která spadá do „kategorie“ malých velkých knih. Malá rozměrem, velká obsahem a hlavně kniha, která toho má tolik co předat.
Je to kniha o životě, o rodině, o lásce k vlasti, o svobodě a o ztrátách. Je to kniha o předávání rodinných traumat. Je toho tu tolik, podáno takovým způsobem, že vás to zasáhne. Dozvíme se více o životě Palestinců, což je pro mnoho z nás naprosto nepředstavitelné. Poznáme Pásmo Gazy před pár desítkami let i dnes.
Je tu samozřejmě láska ke knihám. Nacházení moudrosti a pravdy v příbězích. Je tu spousta myšlenek na zamyšlení.
Za nevinou obálkou se skrývá tolik. Nechápu, jak se tak velký příběh dokázal vejít do tak malé knihy. Příběh by se dal rozepsat do mnohasetstránkové bichle, ale myslím, že by tím ztratil své kouzlo.
Celý příběh působí tak skutečně. Celou dobu jsem měla pocit, že čtu opravdový příběh. Autor si ho sice vymyslel, ale věřím, že mnoho podobných příběhů se skutečně událo.
V roce 2003 obdrží Annina matka pohlednici, na které není nic jiného než jména čtyř členů rodiny, kteří zahynuli v Osvětimi. Po několika letech se Anne rozhodne vypátrat, kdo pohlednici poslal a pomocí matky rekonstruuje životní příběh svých předků, kteří z Moskvy emigrovali do Paříže, ale život si díky tomu zachránila jen Myriam, Annina babička.
Mám ráda knihy podle skutečných událostí a knihy z období druhé světové války. V této navíc máme ještě až jakousi rodinou ságu, zamyšlení nad dnešním světem a detektivní pátrání po minulosti. Možná to zní takto složitě, ale je to naprosto skvělé čtení!
Je to psáno tak, že se okamžitě ponoříte do příběhu, stránky mizí před očima, postavy si zamilujete. Budete společně s nimi cítit bezmoc i smutek a možná i trošku naděje. Je tu spousta krásných vět a moudrých myšlenek, některé vás donutí se zamyslet nad příběhem i o trochu víc.
Je to skvěle vystavěný příběh. Je tu střídání minulosti s přítomností. Jsou tu vzpomínky hlavní hrdinky. A je to vlastně takové puzzle, jehož dílky postupně nalézáme a sestavujeme.
Co je na této knize nejdůležitější? Poselství o tom, jak si z generace na generaci mnohé přenášíme, i když o tom vlastně vůbec netušíme. Bojujeme s něčím, s čím bojovali naši předci, aniž si to uvědomujeme. Až když poznáme životy těch, co tu byli před námi, to postupně všechno dává smysl.
Krásná a zajímavá kniha, která by vás rozhodně neměla minout.
Ema, česká emigrantka žijící v Nizozemí, se s přítelem rozhodne pořídit si ve španělských horách finku (česky by se dalo říct domeček, chaloupku). Když se chystají odjet, svět zasáhne pandemie. Budou se tak muset vyrovnat s lockdownem, s prací na fince i zahradě, ale největší práce bude na jejich vztahu.
Hned na začátku musím říct, že mě překvapilo, že je kniha autobiografická, to jsem nečekala, ale možná o to víc jsem si čtení užila. Měla jsem totiž pocit, jako kdybych Emu znala už léta, byla mi neskutečně blízká, měla jsem sto chutí se za ní vypravit do Španělska a nějaký čas tam s ní pobýt.
Kniha je hodně osobní, milá, lidská ale hlavně ze života. A právě díky tomu se v příběhu můžete najít a osloví vás o to víc. To se mi opravdu povedlo. Spousta situací mi byla blízkých a já Emě tak rozuměla.
Bavilo mě poznávat Španělsko, ale i Nizozemí. Blízké mi byly i vzpomínky na Českou republiku, na to, jak to u nás chodilo. Je to kniha o ženě, která hledá své hnízdo. Je o rodině, o lásce, ale hlavně o tom, jak být sama sebou.
Moc mě čtení bavilo, chtěla jsem se ke knížce vracet a rozhodně si musím přečíst i autorčinu předchozí knihu.
Nathaniel matka mu zemřela, otec ho opustil a on se dostal do míst, odkud se dá jen těžko vrátit.
Elkan přežívá u PlayStationu a nespí, protože se spánkem přicházejí noční můry.
Když se spolu potkají, může to být osud. Dokáží si pomoci nebo se společně stáhnou dolů, na úplné dno?
Tuhle knihu mi-lu-ju!
Chtěla bych vykřičet do celého světa, co všechno se mi na ní líbilo, ale slova mi nebudou stačit. Eva s Klárou píšou tak nádherně, že prožívám každičkou větu, každé písmenko. Všechny emoce se na mě přenesou. Ještě teď, pár dní po dočtení, jsem jich plná a kdykoliv si na knihu i v budoucnu vzpomenu, všechno se mi to znovu vybaví. To, jak je to napsané je prostě dechberoucí. Tolik nádherných vět, tolik citu, tolik skutečného života. Nejednou jsem u knížky brečela, a to až tak, že jsem přes slzy neviděla na písmenka.
V příběhu postupně odhalujeme minulost obou kluků a musím říct, že je vše skvěle promyšlené a načasované. Občas jsem si říkala, jak zrovna tohle spolu může souviset a za pár stránek jen nevěřícně zírám a myslím si, jak geniálně je to propojené.
Je to kniha o lásce a přátelství, o rodině a ztrátě. Je o zlomených duší a o životních situacích, které vás budou pronásledovat dnem i nocí. Řeší se tu opravdu vážná témata, ale i přesto mi bylo v knížce dobře, chtěla jsem se k ní vracet a v myšlenkách jsem s ní byla, i když jsem ji zrovna nečetla.
Jsou tu nádherné, jen takové drobné ilustrace, které vám postupně dají smysl. Úplně mě dojaly. Třešničkou na dortu je, že tu mají důležitou roli knihy, a to já v příbězích vážně můžu.
Pokud milujete emoce v knihách a chcete vážně dobře napsanou knihu, tak je vlastně úplně jedno o čem Eli je, prostě si ho přečtěte.
Eli je listopadový střelec a miluje bylinky. Stejně jako já. A já miluji Eliho.
Na vesnické slavnosti dojde k záhadnému úmrtí. Ač si policie myslí, že šlo o přirozenou smrt, Gemma má pochybnosti. Vypadá to totiž na vraždu. Pouští se tak do vyšetřování na vlastní pěst a zkusí odhalit, co přesně se odehrálo. A hlavně proč.
Již čtvrtý díl detektivní série Záhady oxfordské čajovny, kterou jsem si zamilovala hned od prvního dílu. Sympatická Gemma, která vlastní kouzelnou čajovnu a také je hrdou majitelkou nezbedné kočky Müsli. Poznáváme tu Oxford a to až tak, že mám občas pocit, jako kdybych tam přímo byla. Vyšetřování tu je vždy zapeklité, že až do poslední chvíle netušíme, kdo a proč spáchal vraždu. Všechny knížky jsou psány s lehkostí i nadhledem. Jsou tu vážná témata i historky pro zasmání.
Všechno tohle bylo i v této knize, ale… Piškotový mord mi bohužel nesedl tak, jak jsem očekávala. Čím to bylo? Já vlastně ani nevím. Možná už jsem to všechno očekávala a nemělo mě co překvapit. Možná mi vadilo, že tu měla tentokrát Gemma ještě větší „pravomoce“ a pletla se do vyšetřování o to víc. Možná tři díly stačily. Vážně nevím. Rozhodně to nebylo špatné, ale teď jsem opravdu na vážkách, jestli se budu pouštět i do dalších dílů, které brzy vyjdou…
Elizabeth Taylor její jméno známe všichni, ale jaký byl její život? Od malého děvčátka, kdy se stala filmovou hvězdou, až po dospělost, hledající pravou lásku, nám ji přibližuje tato kniha. Nechte se přenést do Hollywoodu plného svůdných žen a charizmatických můžu a odhalte osud jedné filmové ikony.
Mám moc ráda zbeletrizované životopisy, obzvláště pak knihy o silných ženách. Jsou to příběhy, které jsou dostupné všem a zároveň se díky nim dozvím spoustu nového. Nejinak tomu bylo i tentokrát. Při čtení jsem si dohledávala fotografie i další informace a po dočtení se na Elizabeth Taylor budu dívat už vždycky jinak.
Kniha je nesmírně čtivá, vezmete ji do ruky a najednou, ani nevíte jak, jste na konci. Elizabeth si od začátku zamilujete, je tu vylíčena jako milá, otevřená a zranitelná dívka, později jako žena, která stále hledá svou pravou lásku.
Víte, kolikrát byla Elizabeth Taylor vdaná? Já to nevěděla a pokud ani vy netušíte, přečtěte si tuto knihu a hned budete chytřejší.
Autor je lékař a odborník na výživu. Má za sebou již několik knih a tentokrát se zaměřil na to, jak strava může regulovat boj proti účinkům stárnutí. Vysvětluje, jak se můžeme vyhnout nemocem, které přicházejí společně se stářím a poradí, jak se cítit mladý fyzicky i psychicky.
Hned na začátku musím říct, že jsem se této knížky trošku bála. Měla jsem strach, že to bude moc odborné, zároveň nudné a zdlouhavé, ale to jsem se vážně spletla. Do knížky jsem se ponořila, pohltilo mě to od prvních řádků a já v podstatě nemohla přestat číst.
Je to odborné, ale přesto srozumitelné. Něco je sice trošku složitější, ale i tak vše pochopíte. Je vidět, kolik práce za touto knihou stojí. Autor svá tvrzení opírá o stovky a stovky výzkumů, hlavně těch novějších. Ke všem pak naleznete odkazy na jeho stránkách.
Na tu to knihu se rozhodně budete dívat jinak ve dvaceti a jinak v padesáti letech, ale věřím, že si v ní každý něco najde. Já jsem ji četla i vzhledem ke své práci, kde se potřebuji neustále vzdělávat ohledně zdravé výživy a tady jsem si udělala opravdu hodně poznámek, ze kterých budu i nadále čerpat.
Tato kniha není o nějakých zázračných lécích a doplňcích, ale je hlavně o zdravé a přirozené stravě, která je dostupná pro každého. Ne se vším úplně souhlasím, ne všechno zařadím do svého života, ale mnoho informací mě inspirovalo a rozhodně pár rad budu praktikovat.
Každopádně mi je jasné, že si budu potřebovat přečíst i autorovu předchozí knihu Jak nedietovat.
Čtyři ženy a jedna vášeň. Vášeň pro tanec.
Klaudie, Táňa, Laura a Vendy. Před deseti lety spolu tancovaly, ale rozdělila je událost, o které se raději nikde a nikdy nemluvilo. Teď to chtějí zkusit znovu. Míří vysoko a rozhodnou se, že budou tančit barokní tance. Díky Oliverovi, který bude jejich taneční mistr, se pokusí znovu nalézt ztracený rytmus.
U Tanečnic mi bylo okamžitě jasné, že si ji přečtu. Kdyby mě ke čtení nestačila nalákat ta opravdu nádherná obálka, tak rozhodně mi stačí to, že znám autorčiny předchozí knihy. Její série se Šárkou byla dokonalá a naprosto mi přirostla k srdci (tímto rovnou říkám, běžte se po dalších knihách autorky hned podívat). Tanečnice to měly o to těžší, že jsem měla vysoká očekávání. A jak to dopadlo? Nakonec vcelku dobře.
Mám ráda příběhy ze života. A tady máte všechno, co se skutečně mohlo stát. To dobré i to špatné. V knihách vždy oceňuji, když mě naučí něčemu novému. A barokní tanec? Tak o něm jsem vážně nikdy neslyšela a musela jsem se mrknout na nějaká videa a hned jsem byla chytřejší. Miluji, když mi knížky dokáží předat emoce. Tady jsem žila společně s hrdinkami. Někdy jsem je litovala, jindy mě neskutečně štvaly, a tak to má v dobrých knihách být.
Je fakt, že jsem se občas ztrácela v tom, kdo je kdo. Než jsem pochopila, o které z žen právě čtu, tak jsem byla trošku zmatená, ale to nebránilo tomu, že mě příběh i tak pohltil, chtěla jsem odhalit tajemství z minulosti a knížku jsem nemohla dát z rukou, dokud jsem ji nepřečetla celou. Dokonce i na slzy dojetí došlo, a to u mě znamená, že se mě kniha opravdu dotkla.
Rozhodně zajímavá kniha s originálními prvky (barokním tancem), ve které se třeba můžete i najít.
Max, Adina a Michal. Tři hrdinové tohoto příběhu. Každý je jiný, na první pohled nemůžou mít vůbec nic společného. Ale jednoho dne dostanou dopis. Každý svůj, ale všechny jsou stejné. Budou se chtít ponořit do minulosti a odhalit pravdu? Za jakou cenu?
Ráda objevuji nové české autory a tahle prvotina Hany Maškové jen dokazuje, jak talentované spisovatele tu máme. Jestliže je tohle její první kniha, tak věřím, že se v budoucnu vážně máme na co těšit.
Bavilo mě, jak je kniha napsána. Některé věty jsou vážně skvost. Skvěle vykreslené postavy. Každý ze tří hrdinů je jiný a každý si tu svou linku udržuje po celou knihu.
Samotný příběh mě bavil. Byla jsem zvědavá, co se skrývá za tajemným dopisem, nutilo mě to číst dál a až do posledních chvil jsem netušila, jak tohle celé dopadne. Knížku jsem přečetla na jeden zátah, prostě jsem ji nemohla dát z rukou.
Máme tady spoustu rodinných tajemství, a to hned ve třech rodinách. Jsou tu problémy, které prožívá každý z nás. Je možné, že se v některé z postav vážně najdete a pak pro vás bude čtení ještě o to bližší.
Jo, tohle mě vážně bavilo a já vám knížku můžu jen doporučit.
Antimemy, to je něco, co vlastně nevíme, co to je. Ono to totiž pojídá naše vzpomínky i realitu a když něco takového potkáte, tak za chvíli na to zase zapomenete. Možná s nimi i vedeme válku, ale jak bojovat proti něčemu, o čem vlastně nevíte, že existuje?
Dobře, pojďme si povědět něco o této knížce, ale vážně nevím, zda vám řeknu všechno, je totiž možné, že jsem „něco“ potkala a trochu paměti mi to umazalo….
Ráda objevuji v knihách něco nového a tohle vypadá na skvělou první vlaštovku z Edice 42 od Jana Melvila. Ač nečtu sci-fi, tohle je něco tak jiného, že mě to zcela pohltilo a bavilo a věřím, že i další chystané novinky budou v podobném duchu.
Hned první stránky mě utvrdily v tom, že je knížka jak skvěle napsaná, tak její neotřelé téma mě bude bavit. Ponořila jsem se do příběhu, ani nevím jak, hltala jsem stránku za stránkou a pomalu jsem se začala kolem sebe rozhlížet, jestli třeba něco nezahlédnu...
Knížka totiž působí tak moc skutečně, že budete mít pocit, že si chcete dohledat informace, zjistit více, ale prostě nic nenajdete. Celý příběh vás bude strašit, bude vám vnucovat pochybnosti, že by to vážně, alespoň trošku, mohlo být skutečné, a to je na tom vlastně nejvíc děsivé.
Příběh je místy napínavý jako thriller, místy jsem ani nedýchala, jak se byla napnutá, jak tohle všechno dopadne.
Bylo to jiné? Ano! Bavilo mě to? Ano! Doporučila bych vám to? Ano! Přestane někdy ten divný pocit?
